Jdi na obsah Jdi na menu
 


STYLŮ HUDBY JE STRÁÁÁÁÁÁŠNĚ MOC NEJZNÁMĚJŠÍ JSOU ASI:
ROCK,HIP HOP,POP,PUNK
JÁ MILUJU HIP HOP ALE I OSTATNÍ.
KAŽDÝ MÁ RÁD NĚCO JINÉHO A ODLIŠNÉHO JÁ MU NIC NEVITÝKÁM.HUDBA JE PRO MNĚ VŠÍM.
historie hip hopu
První afroamerický styl, který ovlivnil celý svět, se jmenuje ragtime a
vzniká koncem devatenáctého století. Kde přesně se neví, ale mluví se
především o St. Louis a Chicagu. Největší hitem byl track „Maple
Leaf Rag“ od Scota Joplina. Píše se rok
1920 v New Orleans se hraje(vzniká) jazz. Hudba, která je
populární dodnes. Hudba založená na improvizaci jednotlivce či celé
kapely. Používají se zpočátku jen žesťové nástroje, pak se přechází
na klasiku v podobě pozounu, kornetu, bendža, kontrabasu a bicí.
Nejznámější orchestr – King Oliver‘s Creole Jazz Band,
jehož členem byl také Louis Armstrong; geniální umělec
proslavený hity jako What A Wonderful World, Hello Dolly nebo Blueberry
Hill. Neodpustím si drb pro nezasvěcené, Louis byl
vášnivým kuřákem marihuany. Drogy ostatně provází většinu umělců.
Louis si také zahrál s francouzskou šansoniérkou Edith
Piaf(La Vie En Rose). Jazz se dále „rozděluje“ na tři
nejvýznamnější odnože – orchestrální jazz, který proslavil
především pianista Duke Ellington, swing a bebop. Swing se
stal doménou bílých muzikantů a obrovských ánsámblů. Známí jsou
trombonista Glenn Miller, klarinetista Benny
Goodman a jejich big bandy. Swing zatlačuje pro jazz tak
příznačnou improvizaci. S koncem druhé světové přichází bebop.
Ten improvizaci zase oživuje. Největší umělci? Rozhodně Charlie
Parker(alt saxofon), John Coltrane(tenor saxofon) a
Dizzy Gillespie(trum­peta), velký vzor Milese Davise,
trumpetisty, který položil základy současného jazzu.


Jazz se stal masovou záležitostí, přibývá víc a víc bílých
muzikantů. Proto se do popředí dostává další styl vyvíjející se
stejně jako jazz od počátku dvacátého století. Blues, synonymum pro
ghetta. Melancholie, texty vypovídající o stále těžkém životě
černochů patří mezi jeho typické znaky. Za otce bluesu je považován
William Christopher Handy. Nesmrtelnými se staly zpěvačky
Bessie Smithová a Billie Holidayová.
V padesátých letech vzniká na severu Spojených států městský blues
známý také jako rhythm‘n‘blues. Rytmus se ustálil a inovací je
využití elektrických kytar, a nezapomenu ani na nějaká jména slavných,
tady jsou – BB King, Muddy Waters, The Drifters, také
Ray Charles, který ale bývá většinou spojován
s hudbou soulovou. Popularizace jistého stylu má většinou za následek
vznik stylu jiného. V našem případě r‘n‘b a soul, jemuž patří
šedesátá léta.


Ale ještě k r‘n‘b, jelikož ten je velmi významný. Kdysi jsem
psal o historii SKA, kde jsem se o něm také zmínil. Pro pořádek
to napíšu ještě jednou, protože jamajská hudba je pro hip-hop velmi
důležitá. Jamajka, šedesátá léta, tamní styly calypso a mento se
spojují se severoamerickým r‘n‘b a vzniká SKA, za jehož průkopníky
považujeme hráče kapely Skatalites. Nebudu se zde
rozepisovat o dalších vlnách SKA, poněvadž ty nejsou pro hip-hop zas
tak podstatné. Zpomalením SKA dostaneme rocksteady a The
Paragons se známým hitem Tide Is High. Toots And The Maytals
vydávají píseň Do The Raggay, podle které se nakonec pojmenuje další
styl – reggae. Lee Perry, Burning Spear, Bob Marley a Peter
Tosh kralují, silné politické texty ovlivňují každého
Jamajčana. Rozdílné tempo reggae písní bylo tvrdým oříškem pro
všechny tamní DJe, a tak vznikne dub, tanečnější forma reggae. Dub se
vydává na klasický 7“ vinylech, na jedné straně se nalézá samotná
píseň a na druhé její instrumentálka­(version), do které začínají
DJové mluvit (toastovat). Mezi nejdůležitější toastery patří DJ
U-Roy, který mixování desek přenechal člověku jménem
King Tubby. Vývin je nezadržitelný, v polovině
osmdesátých let minulého století se přiřítí dancehall(ragga),
nejpopulárnější současná hudba na Jamajce vůbec. Většina
instrumentálek je vytvořena digitálně, desky pouští selectoři a vokály
mají na starost DJové nebo také raggamuffini (Yellowman, Beenie Man,
Bounty Killer, Lady Saw, Sean Paul, Shabba Ranks, Capleton). Ještě
jedna poznámka ohledně dancehallu. Kdysi jsem zkoušel zjistit, jaký je
rozdíl mezi dancehallem a ragga. Dopídil jsem se k tomu, že dancehall
je hudební styl pojmenovaný podle toho, že se hrál v tanečních
halách; jak prosté. Dancehall má dva podstyly, jeden se jmenuje lover‘s
rock (písně o lásce) a druhý ragga. Ruku bych za to do ohně
nedal.


Zpátky do Ameriky. Kromě soulu a SKA vzešlo z r‘n‘b ještě něco
„zlého a špatného“, a to rock‘n‘roll. Muzika, která kompletně
pozměnila muziku jako takovou. Rodiče jsou šokováni, mládež se baví.
Hraje jim Bill Haley, Jerry Lee Lewis, Little Richard, Chuck Berry a
samozřejmě Elvis Presley. Po rock‘n‘rollu se na světlo
světa dostává rock. A s rockem je bezprostředně spojený další
velikán – Jimmi Hendrix, který rovněž měl co
dočinění s bluesem. Jsme zpět u soulu; v Chicagu, New Yorku
a Philadelphii sází umělci na uhlazený styl, na jihu je soul přesně
opačný a v Detroitu vzniká s labelem Motown
i stejnojmenný styl. Prvními hvězdami Motownu se staly The
Supremes(Diana Ross), dále na Motownu vydávaly(vydávají) takové
hvězdy jako The Commodores, Rick James, Mary Jane Girls, Stevie
Wonder, Marvin Gaye, The Temptations nebo Jackson 5,
kde roli hlavního zpěváka obsadil největší umělec všech dob,
Michael Jackson. Člověk, který dosáhl dokonalosti ve
všem, co kdy udělal. Spojením tance, zpěvu a režírování videoklipů se
navždy zaspal do hudebního nebe. Ostatně prodejnost alba Thriller mluví za
vše. Motown style můžeme považovat za první skutečný afroamerický
mainstream. Za funk (slangový výraz pro zápach černochů) považujeme tu
nejtvrdší formu r‘n‘b(southern soul). Jeho základem je „groove“.
Vysvětlit tento pojem není snadné. V doslovném překladu to znamená
„rýha“, např. rýha na gramofonových deskách. Když James
Brown chtěl po kapele dobrý rytmus, tak křičel „gimme some
groove!“. Když má něco groove, má to taky šmrnc. Groove udává
především hutná baskytara, elektrická kytara a dechové nástroje jako
saxofon a trumpeta. Ve funku se mnohem více improvizuje než v klasickém
r‘n‘b. Jeho základy nebo rozšíření mají na svědomí Sly &
The Family Stone, James Brown, Earth, Wind & Fire a George Clinton
s Parliament/Fun­kadelic, za poslech také stojí
Kool & The Gang. Všechny tyto osobnosti měly zásadní
vliv na vznik hip-hopu, to je si třeba uvědomit.


V době největší slávy funku, startuje éra tanečních stylů.
Disco vede. Tento styl dostal jméno podle Discotheques(dis­koték),
klubů, kde se pouštěly především tanečnější verze funku a soulu.
Zajímavostí je, že tyto kluby byly většinou pro homosexuály. Pár jmen
pro představu – Boney M, Village People, The Bee Gees, Chic,
Blondie Instant Funk. Kupodivu i Barry White
nebo Isaac Hayes bývají mnohými odborníky do tohoto stylu
řazeni. Posléze se disco rozdělí na dvě frakce. První – techno a
house, druhá – hip-hop, respektive rap. Pojem hip-hop se začíná
používat později.


Jsme doma, Kool Herc přijíždí z rodného Kingstonu
do South Bronxu a s sebou si bere mnoho dubových desek. Poprvé hraje na
narozeninách své sestry, kde sice úspěch sklidil, ale Bronx na dub nebyl.
Coke La Rock se ujímá role MCho, DJ Kool
Herc nakupuje nové desky, především Jamese
Browna. Afrika Bambaataa se zajímá
o electrofunk, Kool Herca trumfuje v počtu desek, a tak také
dostane přezdívku Master Of Records. Zulu Nation hlídají ulice,
Grandmaster Flash s Grand Wizardem
Theodorem začínají jako první scratchovat, Rocksteady Crew tančí
v parku. Tohle jsou osmdesátá léta, tohle je hip-hop.